Petrolejka

Vracím se tam, kde čas plyne jinak,
do srubu, co voní smůlou a dřevem,
u břehu řeky, co šeptá si s tichnem,
kde večery píšem si s nebem.

Refrén
Petrolejka hřeje náš svět,
když světla měst jsou nám cizí jak led.
Tvoje oči se třpytí jak hvězdy, když svítí,
a já vím, že víc už nechci mít.


S láskou svou sedíme v tichu,
jen plamen si tančí v starým skle.
Všechno tu dává smysl a kliku,
když držím tě pevně na klíně.


Petrolejka hřeje náš svět,
když světla měst jsou nám cizí jak led.
Tvoje oči se třpytí jak hvězdy, když svítí,
a já vím, že víc už nechci mít.


A voda si zpívá – zná naše dny,
ví, že se vrátím, že patříme si.
Na Sázavě čas nepočítám,
jen tvůj úsměv v srdci si chráním.

Refrén:
Petrolejka hřeje náš svět,
když světla měst jsou nám cizí jak led.
Zase večerem plynem jak proud řeky dál,
a ten kout světa je náš královský sál.